Zahrada

Jaroslav se rozhodl odejít z církve a po letech se vrací do domu svého dětství. Cítí se vyhořelý a nepochopený, jenom v zahradě mu je dobře. Postupně poznává sousedy a začíná znovu žít, ovšem jisté prozření mu život značně zkomplikuje. Knihy Petry Dvořákové mám moc ráda, a i v této je znát, jak skvělá je to spisovatelka. Je to sice útlejší kniha na jeden večer, ale je výborně napsaná. Jakmile jsem ji otevřela, nemohla jsem ji odložit. Příběh vás vtáhne, emoce budou pracovat naplno, budete cítit bezmoc a místy se ve vás bude prát to, co vlastně k Jaroslavovi cítíte. K této knize je potřeba přistupovat s tím, že o ději vlastně nic nevíte. Jelikož však kniha už před časem prolétla knižním (instagramovým) světem, dostala jsem určité indicie, o co se v knize jedná a byla to škoda. Měla jsem od knihy určité očekávání, i co se děje týká, a tím mi chyběl moment překvapení. Každopádně je to kniha se silným tématem, zpracovaným tak, jak to autorka umí.

Dobré čtení, krásná a jde krásně číst.