Domov na konci světa

Po Hodinach a Vzorovych dnech Michael Cunningham opet dokazuje ze je mistrem v oboru. Jon, Bobby i Clare vytvareji nezvykly model souziti zalozeny na toleranci a vzajemnem respektu a lasce. Nesouhlasim s anotaci, kde se uvadi, ze Clare touzi mit s Jonathanem dite, ackoliv vi o jeho sexualni orientaci. Vse se odviji naprosto plynule, nikdo nikoho do niceho nenuti, nikdo se zadnou orientaci nezabyva, a to, ze nakonec Clare otehotni s Bobbym je nahodne a de facto prirozene a vysledny zaver pribehu, pro nekoho mozna prekvapivy, je logicky. Roman je dle meho nazoru o tom, jaky zivot je. Ze neexistuji spatna rozhodnuti a neco jako promrhany zivot. Ze je fuk, co si kdo mysli o tom, jak zije nekdo jiny a soudi ho. A ze na stesti se nema cekat a prilis planovat, protoze stesti vychazi zevnitr, je ve zdanlive malych vecech a je treba zit ho dnes. Michael Cunningham je uzasne citlivy a vnimavy a po hodne dlouhe dobe jsem mela pri cteni na nekolika mistech slzy v ocich.