Syn

Velký knižní čtvrtek 15. 10. 2015 přináší šestnáct lákavých titulů, mezi nimiž tradičně nesmí chybět ani novinka norského krále thrilleru Joa Nesbøho. Ačkoli Nesbø sérii s Harry Holem (prozatím) desátým dílem Policie uzavřel, rozhodně nepřestal psát. Na pulty knihkupců míří Syn.

Syn je samostatný román, v němž jde především o pravdu, přátelství, drogy, peníze, pomstu a odpuštění. Setkáváme se tu s detektivem Šimonem Kéfasem, mužem stojícím na prahu důchodového věku, s bandou drogových zločinců, a s jedním zdvořilým, mlčenlivým vězněm.

Sonny Lofthus je už dvanáct let za mřížemi, kde si odpykává trest za několik vražd. Pravdou ale je, že ani jednu z nich nespáchal. Bere na sebe dobrovolně vinu za jiné a odměnou za to je mu pravidelný přísun drog. Když ovšem Sonny jednoho dne vyslechne zpověď vězně, z níž se dozví, že jeho otec před lety ve skutečnosti nespáchal sebevraždu, ale byl zavražděn, všechno se mění. Sonny z vězení utíká a vydává se mstít…

V Synovi je Jo Nesbø přesně takový, jak ho známe ze série s HH. Znovu jsou nejdůležitějším prvkem postavy. Sonny je feťák, který se momentálně snaží být čistý, postupně si máčí ruce v krvi jiných grázlů, a přesto zůstává k okolí galantní, stydlivý a velmi milý. U toho všeho navíc prožívá i svoji první lásku. Detektiv Šimon Kéfas zase v minulosti prosázel všechny peníze i vlastní střechu nad hlavou. Jeho milovaná manželka každým dnem vidí o kousek méně, a pokud brzy nebude operována, oslepne zcela. Jo Nesbø má nepopiratelný talent na antihrdiny. Profiluje s velkou přesvědčivostí grázly, které si nejde neoblíbit.

„Ano,“ odtušil Šimon prostě. „Vrah vypálil první ránu z výtahu. Kulka prošla oběti hlavou a zasáhla zeď v místě, kde jste viděla tu díru. Prázdná nábojnice přitom spadla na podlahu výtahu…“
„Po křivé podlaze se skutálela a propadla štěrbinou do výtahové šachty.“
„Přesně tak.“
„Ale… ale co ta kulka v podlahovém prkně?“
„Vrah pak toho muže střelil ještě jednou, zblízka.“
„Jenže ten vstřel…“
„Náš přítel z Kriposu se domníval, že vrah použil pistoli větší ráže, ovšem kdyby věděl o kulkách víc, všiml by si, že prázdné nábojnice byly z munice menšího kalibru. Takže ten velký vstřel jsou ve skutečnosti dva menší, překrývající se vstřely, které se vrah pokusil zamaskovat tak, aby vypadaly jako jeden. Právě proto si také odnesl první kulku, která vyryla tu díru do zdi.“

Děj sledujeme z více úhlů i stran. Napětí se otáčením stránek zvolna stupňuje, ponurá atmosféra příběhu houstne, a samotný závěr tkví tentokrát v jakési prosté jednoduchosti, která ale možná o to víc překvapí.

Syn je čtivý, napínavý a zkrátka skvělý. Doporučuji.

Autorka recenze: Eva Šamánková