Pohádkový svět Františka Nepila

45 příběhů je tematicky rozděleno do sedmi bloků, které jsou nazvány: Strachonoši a strachonošky, Kocouři, brejlovci a malá divoká prasátka, Králové, řezníci a jiní neobyčejní lidé, Z polí, lesů a luk, Haf, haf, haf!, Vánoce jsou za dveřmi a O slunci, měsíci a hvězdách.

Pohádky a příběhy jsou vybrány z těchto knih: Co vyprávěla Noc, Já, Baryk, Lišky, dobrou noc, Makový Mužíček, Pět báječných strýčků, Pohádková lampička, Pohádky z pekelce, Strakaté pohádky, Strašpytýlek,Štuclinka a Zachumlánek a Zobáček mi namalujte červeně.

Přestože se jedná o jakýsi výbor sestavený z jiných knih, nemusíte se bát, že by byly „vytrženy z kontextu“. Například u nás doma velmi oblíbená kniha Pět báječných strýčků je sestavena ze samostatných příběhů zasazených do jednoho celku. Stejně tak Já, Baryk – knížka vyprávěná psem Barykem. Každá kapitola popisuje jeden měsíc v roce, ovšem nazvaný a nahlížený psíma očima - duben – měsíc čiperných blech, listopad – měsíc urousaných pacek apod.
Když tedy vezmete jednu kapitolu a přidáte ji do party jiných, z dalších knih, s obdobným námětem, nic se nestane. Snad jen to, že si pak v jedné knize připomenete více autorových děl, nebo díky té jedné knize najdete cestu k dalším, které jste dosud přehlíželi.

Mimochodem obě výše zmíněné knihy spolu s Lišky, dobrou noc, přečetli synové během druhé třídy a podotýkám, že s chutí. Nezřídka se u nich smějí na celé kolo a do čtení je nemusíme nutit.

Kniha Pohádkový svět Františka Nepila je bohatě doplněna ilustracemi Adolfa Borna. Nevím, jak je to možné, ale spojení těchto dvou autorů, spisovatele a výtvarníka, ve mně vyvolává skoro až pocity dojetí. Dojetí nad tím, jak úžasně oba dokázali nahlížet na svět kolem sebe a jak jej dokázali zachytit. Jeden perem, druhý štětcem.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

Pohádkový svět Františka Nepila