Hobit

Hobiti, neboli Půlčící žijí v pohodlných norách, milují dobré jídlo, dýmkové koření a vyprávění příběhů. Oni sami sice neradi podnikají cokoli akčnějšího, než je zkouška nového receptu, ale velmi rádi poslouchají o činech svých udatných předků, fantastické pohádky o dracích, obrech a zakletých pokladech.

Takový je i Bilbo, pohodlný, s malým blahobytným bříškem, domácky založený majitel krásné nory Dno pytle. Jeho domácnost mu naprosto vyhovuje a nikdy by ho nenapadlo, že se stane členem výpravy mířící za pokladem, nadto za pokladem hlídaným opravdickým drakem, drakem chrlícím oheň.

Myslím, že není nezajímavé zde uvést, že Tolkien rád napřed vytvářel slova a pak přemýšlel, k jakému příběhu by se hodila. Nejinak tomu je i s hobitem, slovo hobit vzniklo ze staré angličtiny - hobit totiž bylo zkráceninou  holbytla = stavitel nor. Také Dno pytle není jen tak náhodně vybraný název – v dětství nějaký čas žil Tolkien s matkou na farmě Bag End v Anglii.

Na výpravu trpaslíků, hobita Bilba a čaroděje Gandalfa čeká cestou mnohé nebezpečí. Když jsem četla Hobita poprvé,  největší zážitek jsem měla z lesního dobrodružství v pavoučím lese a ze setkání našich poutníků s Meddědem, kdy se díky chytrému Gandalfovu návodu vnutí do domu tohoto zapřísáhlého samotáře celá skvadra trpaslíků i s hobitem a s čarodějem.

Představivost čtenáře prožívá pravé orgie, Tolkien mistrovsky stvořil celý svět, zalidnil ho postavami lidí, skřetů, hobitů, elfů a osadil nádhernými stromy mezi nimiž probleskují fantaskně vypadající paláce, domy a domečky, tajemné vody potoků, říček, řek a vodopádů. Roklinku – Rivendel, kde žijí moudří elfové, popisuje autor tak krásně, že vystupuje přímo ze stránek knihy a navozuje pocit, že toto kouzelné místo skutečně existuje.

Hobit si získal takovou popularitu, že nakladatel naléhal na autora, aby sepsal pokračování, tím je trilogie Pán prstenů, která si získala stejnou oblibu jako Hobit.

Oproti knihám Pána prstenů je Hobit více pohádkový, méně temný a pro mladší čtenáře určitě srozumitelnější. Ihned poté, co jsem knihu přečetla poprvé, přidala se mezi mé oblíbené, k nimž se stále ráda vracím.




Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář