Neobyčejný kluk

„August je Slunce. Já a máma s tátou jsme planety, které kolem toho slunce obíhají." (Via)

Najít si přátele a začlenit se je pro Auggiho ovšem strašně těžké. Všichni na něj zírají, ale nikdo si k němu při obědě nechce přisednout. Někteří se tváří překvapeně nebo znechuceně, když ho uvidí, jiní jsou dokonce vystrašení. Největší strach má ale sám Auggie. Děti totiž umějí být pěkně zlé...

„Přál bych si, aby byl Halloween každý den a abychom všichni chodili pořád v masce." (Auggie)

V životě jsem nečetla knihu, která by mě tak dojímala a zároveň hřála na srdci jako tato. Auggie je neuvěřitelně krásná osobnost; kdyby takových bylo na světě víc, žilo by se nám mnohem líp. Zní to možná otřepaně, ale je to tak. Díky tomu, čím si musel náš malý hrdina projít, se stal mnohem citlivějším a vnímavějším než kterékoli jiné dítě. Dokázal na svět pohlížet docela odlišně a všímal si i na první pohled neviditelných detailů, které ostatní přehlížejí. A to i přesto, že ho necitelnost okolí donutila chodit se sklopenou hlavou.

Autorčin styl psaní byl opravdu líbezný. Kniha je vystavěna tak, že si najde své příznivce mezi malými, mladými, staršími i starými. Osobně bych se ji nezdráhala doporučit mému dvanáctiletému vlastníkovi, osmdesátileté sousedce ani třiadvacetiletému bratrovi. Jsem si totiž jistá, že by si ji každý z nich zamiloval a četl ji s láskou a slzami na krajíčku. Jinak to ani nejde. Všichni v sobě máme určitou míru empatie, autorka ji v nás ale probudí s nečekanou intenzitou.

Čím si mě Palaciová opravdu získala, bylo zachycení atmosféry školního věku. Každý v knize určitě najde něco, co sám zažil nebo dělal, když mu bylo tolik jako Auggiemu, a hezky si zavzpomíná. Velice pěkně kniha popisuje přátelství, které vzniká nečekaně, ale postupně se stane opravdovým. Ukazuje, jak je vzhled vlastně nepodstatným, protože když na to přijde, nepravý přítel, který zrazuje, se nakonec stane odporným, ať už má pleť jako z alabastru, nebo ho trápí ošklivé akné. Autorka také trefně poukazuje na to, že i když toto všichni víme, řídit se tím moc dobře nedokážeme. Alespoň ne hned.

Příběh sice líčí okamžiky plné neopodstatněné krutosti lidí, kteří v životě nezažili příkoří, a proto mají pocit, že jej můžou způsobovat druhým, ale autorka neopomíná ani ty milé lidi, kterých je bohudík na světě taky ještě hodně a které neštěstí druhých netěší. I ty hodné postavy ale zůstávají lidské, tedy občas chybují. A to mi bylo na knize to nejsympatičtější.

Příběh je vyprávěn hned z několika pohledů, čtenář tak má jedinečnou možnost poznat, jak Auggiho vnímají spolužáci, sestra nebo kamarádi, ale především, jak se na sebe dívá on sám. To je na knize asi vůbec to nejlepší. Osobně jsem sice měla nejraději, když jsem si příběh mohla číst z pohledu Auggieho, ale vždy mě překvapilo, jak opravdově a uvěřitelně autorka vystihla třeba přítele Auggieho sestry nebo Auggieho kamaráda ze školy.

Tahle kniha je zkrátka překrásná, je jímavá, je neskutečně pravdivá, je smutná i veselá, někdy je krutá, ale jindy přívětivá, je prostě jako život sám. Vypráví o kráse i ošklivosti lidí, o tom, že lidé se mohou měnit, ale někteří přesto zůstávají stejní, o tom, že vždycky existuje naděje a že nikdy nic není tak černé, jak se zdá. Vypráví o jednom báječném klukovi, který nás má hodně co naučit a kterému, ač se to na první pohled nemusí zdát, by mohl každý závidět...

Autorka recenze: Veronika Krátká
http://knizni-pratelstvi.blogspot.cz/

Přidat komentář

Jak už název knihy napovídá, ačkoliv August na první pohled nevypadá jako normální dítě, ve skutečnosti je to naprosto obyčejný kluk, který rád hraje počítačové hry a miluje Hvězdné války. Není postižený, jak se mnoho lidí domnívá. Je naopak velmi chytrý a bystrý. Přesto na něj zpočátku děti v jeho nové škole nejsou příliš hodné. Dokonce se ho štítí. Dokáže je nakonec přesvědčit, že je vlastně stejný, jako oni? I přes svoji tvář?

Příběh není vyprávěn jen z pohledu Augusta. Je rozdělen na několik částí a dočkáme se tak např. pohledu Auggieho spolužáků nebo jeho starší sestry Olivie. Právě její pohled na věc mi po pohledu hlavního hrdiny přišel nejzajímavější. Via Auggieho měla ráda a přede všemi ho bránila i přesto, že vyžadoval veškerou péči jejich rodičů a tak na ni neměli nikdy moc času. Musela si proto často poradit sama a nikdy si nestěžovat, že středem pozornosti je vždy její mladší bratr.

Celá kniha je přizpůsobena dětským čtenářům. Má velice krátké kapitoly a vyprávění je psáno jednoduše, tak, jak by to zrovna popsal August či některý z dalších vypravěčů knihy. Přesto je to kniha, kterou si může přečíst kdokoliv, i starší čtenář. Tématika knihy rozhodně vede k zamyšlení nejen nad tím, jak moc povrchně hodnotíme lidi kolem sebe. August sám sobě připadal jako normální kluk, i když ho mnozí ostatní považovali za zrůdu. Nečekejte od knihy složitý děj, je to kniha jednoduchá, ale přesto jedinečná.

Možná ke konci můžete zapochybovat o tom, zda by to v reálném životě dopadlo takto idylicky, ale je to v prvé řadě kniha pro děti, a tak lze trochu té naivity odpustit. Happy end je samozřejmostí. Pokud chcete s Auggiem prožít celý jeho první školní rok a na konci se dozvědět i pár zásad do života, přečtěte si (Ne)obyčejného kluka.

Shrnutí: Příběh desetiletého Augusta, jehož existence je doslova zázrak, zaujme nejen dětské čtenáře. Je to kniha o přátelství, odvaze, soucitu i laskavosti, která se čte sama. Příjemné čtení na začátek školního roku.

Celkové hodnocení: 85 %

Autorka recenze: Andrea Čapková
http://giraffeandy.blogspot.cz/

Přidat komentář

A teď ho čeká ta největší změna jeho života. Nastupuje do školy. Do páté třídy. Co se teď pro něj změní? Najde si nějaké kamarády? Nebo se k němu všichni otočí zády, jak si sám myslí? Auggie zprvu protestuje, nechce být všem pro smích, ale nakonec je ve škole rád. Ví, že to tam nebude snadné, ale věří, že když to zkusí, tak nic neztratí.

„Nestačí totiž být obyčejně laskavý, měli bychom být laskavější, než je třeba.“

Tří vybraní žáci, kteří začali chodit na druhý stupeň ve stejnou dobu jako Auggie, ho o prázdninách provedli školou a každý z nich je z jiného druhu. Jeden je přátelský, druhý útočný a třetí, spolužačka s blonďatými vlasy, se snaží dělat přehnaně inteligentní, ale pro dobro všech zúčastěných.

„Největší hrdina je ten, který ovlivní nejvíc lidských srdcí, která pak chtějí následovat jeho příkladu.“

Sledujeme tak eskapády života na základní škole a především to, jak pohlíží na hlavního hrdinu okolí – spolužáci, kamarádi, známí, nepřátelé,…, ale i jak na sebe pohlíží on sám.

„Jsi zázrak, opravdivý zázrak.“

*

Všechno šlo jako po másle až do chvíle, než se Tristanův prášek začal rozpouštět a on ho musel sundat z plotýnky. Ve stejný okamžik se totiž začal rozpouštět i můj prášek, takže jsem chtěl udělat to samé. Na zlomek vteřiny se moje ruka náhodou dotkla jeho. Tristan ucukl tak rychle, až upustil fólii na podlahu a zároveň shodil z ohřívací plotýnky i ostatní fólie.
„Tristane!“ Slečna Rubinová se na něj opravdu rozzlobila, ale Tristanovi bylo úplně jedno, že rozházel prášek po podlaze a že zničil celý pokus. Hnal se jak o život k umývadlu, aby si umyl co nejrychleji ruce. Tak jsem pochopil, že se mě mí spolužáci štítí.

…

Nejdřív jsem se k němu posadila z lítosti. Kvůli ničemu jinému. Ocitl se v úplně nové škole a vypadá, jak vypadá. Nikdo s ním nemluvil. Všichni na něj jen zírali. Holky u našeho stolu si o něm špitaly. Ve Beecherovce bylo ten den mnohem víc nových dětí, ale všichni mluvili jen o něm. Julian mu začal říkat zombík a nikdo už mu jinak neřekl. „Už jsi viděl zombíka?“ Takové věci se šíří rychle. A August tohle všechno věděl. Když je někdo někde nový, je to těžké pro každého, i když vypadá normálně. Natož pro něj, s takovým obličejem.
Tak jsem si k němu sedla. Nebylo to žádné velké hrdinství. Štve mě, jak o tom pořád všichni mluví.
Je to obyčejný kluk. Nikdy jsem sice nikoho podobného neviděla, to je pravda, ale jinak je stejný jako my.

*

V záhlaví díla jsem použil jeden z mnoha citátů, který se objeví v prvotině americké autorky R. J. Palaciové, jež nám tu předkládá příběh znetvořeného chlapce, který to nemá jednoduché. Nejen, že se kniha dobře čte, kapitoly jsou totiž krátké, ale naprosto dokonale zaujímá širokou škálu pohledů, které dílu svědčí. Dozvídáme se tak, jak na Auggiho pohlíží všichni kolem něj, co cítí apod. Taky jste někoho takového potkali, že byl pro okolí exot a nebyl brán do party? Zkuste prožít tento denní příběh z pohledu toho, kterému je takhle psychicky ubližováno.

Autor recenze: Josef Němec

Přidat komentář

Desetiletý Augustus Pullman prohrál v genetické loterii a narodil se s vzácným syndromem, jímž na světě trpí něco kolem 150 000 lidí. Má zdeformovaný obličej, klíční kosti a navíc začíná špatně slyšet. Pod hrozivým vzhledem Quasimoda se však ukrývá chytrý a citlivý chlapec, který si chce jenom najít kamarády.

Proto se rozhodne začít chodit na „normální“ školu s „normálními“ dětmi. Bohužel se ukáže, že to je těžší, než si představoval.

„Na malých dětech je fajn, že jsou upřímné, a když někdy řeknou něco nevhodného, nemyslí to zle a nechtějí tím ublížit. Ani nevědí, co říkají. Velké děti to ale vědí dobře.“ Komentuje krutost spolužáků smutný Auggie, s kterým se chce kamarádit jenom jenom chudý Jack a hezká Summer (se kterou se kamarádí, ačkoliv ví, že s ní nikdy nebude mít nic víc).

Netuší však, že v jeho životě dojde k velké změně…

Kniha (Ne)obyčejný kluk se mi moc líbila. Je napsána z několika úhlů pohledu: z Augustova, z pohledu jeho sestry, spolužáka atd. Autorka se dokázala vžít do mladých hrdinů a z jejich způsobu myšlení čiší skutečně mladická nevinnost.

Připomněla mi mé vlastní dospívání, když jsem se stával terčem vtipů kvůli své nadváze. Vím proto, že děti dovedou být zlé. Myslím, že každý se skrze nějakou svou vadu na kráse dokáže s Augustem ztotožnit, proto měla v USA takový úspěch.

Na internetu jsem zjistil, že R.  J. Pallaciová nápad na román dostala poté, co se její synové nehezky zachovali k postižené dívce. Spisovatelka, která se do té doby zabývala především navrhováním obálek, proto zkusila popsat, jaký je asi život s takto výrazným fyzickým postižením.

Podle mého názoru by knihu (Ne)obyčejný kluk měli učitelé ve škole číst s žáky, protože učí k toleranci, k nahlížení pod povrch věci a vybízí k laskovosti.

Když kniha skončila, měl jsem slzy v očích, což se mi naposledy stalo právě u Hvězd od Johna Greena.

Tak si ten krásný příběh o dětském přátelství taky přečtěte!

Autor recenze: Barnabáš Veselý

Přidat komentář

Něco málo k obálkám:

V poslední době největší ohlas získávají obálky, které jsou jednoduché. Díky tomu také zaujmou. To samé platí i o obálce (Ne)obyčejného kluka. Obličej s jedním okem a jednoduchým nápisem na modrém pozadí. Obálka je rozhodně originální a prostě skvělá. Tzv. adult vydání v červené je podobné, akorát tu najdeme Auggieho s kosmonautskou přilbou... No, trochu děsivé, protože mi tu Auggie připomíná mrtvého s přílbou... Walking dead.

Portugalská obálka vsadila na malého chlapečka s pejskem. Obálka má pěknou kompozici a rozhodně by mě nalákala ke koupi tohoto kousku. A nakonec slovenská obálka.. Obyčajná tvár od Ikaru. Pořádně nevím, co si o ní myslet. Obličej, který na nás kouká skrze díru ve zdi.. Asi by se mi líbila víc, kdyby zeď měla nějakou jinou barvu. Takhle je obálka hodně depresivní.

Hodnocení:
August se celý svůj život učil doma a nepoznal atmosféru opravdické školy. Narodil se totiž s deformovaným obličejem, což mu značně ztížilo život. Musel si zvyknout na neustálé šokované pohledy kolemjdoucích a dětí, kterého se bály. Tenhle mladý bojovník se ale nikdy nevzdal a žil svůj život plný plastických operací s odvahou. Stalo se ale něco, co nečekal. Čeká ho nástup do opravdické školy, kde se August bude muset vyrovnat s tím, kdo doopravdy je. Jak těžký je život člověka, na kterého se lidé celý život odmítali byť jen podívat?

Autorka čtenářům přináší příběh plný odvahy a obětování, který se vám vryje hluboko pod kůži. Je psán velmi jednoduše a čtivě. Je určen především pro mladší čtenáře, tudíž je tomu uzpůsoben i jazyk. Doporučila bych jej však komukoliv, kdo má rád reálné příběhy plné zajímavých myšlenek.

Přesně to vytvořila R.J. Palaciová v (Ne)obyčejném klukovi - citlivý příběh se závažnou tématikou, která má čtenáře donutit zamyslet se nad sebou samými a tím, že vzhled není vše a v životě existují i důležitější věci. Příběh je psán z pohledu několika hrdinů - hlavním hrdinou je samozřejmě Augustus - stejná scéna psaná z jeho pohledu je pak popsána i z pohledu dalších postav, např. Augustovy sestry Vii či jeho kamarádů. To dodává celému příběhu na zajímavosti a čtivosti. Pokud nejste fanoušky více charakterů, nemusíte se bát. V případě této knihy si na postavy rychle zvyknete.

Každému na světě by se mělo jednou za život dostat ovací vestoje, protože my všichni jsme vítězi. - Auggie

August je jedním z nejodvážnějších hrdinů, které jsem v poslední době potkala. Vzhledem ke své deformaci obličeje a tomu, jak se k němu chovají ostatní, se chová doopravdy obdivuhodně. A to je mu pouhých 10 let. August se musel se svým postižením tvrdě vyrovnat a na dítě svého věku se chová velmi vyzrále. Během celého příběhu Augustovo chování prochází velkou proměnou - zjišťuje, co je opravdické přátelství a co znamená láska.

Stejně jsem si oblíbila i jeho sestru Viu, která se o svého mladšího bratra starala celý svůj život a i když to občas bylo těžké, skoro nikdy o něm nepochybovala. Autorka skvěle vykreslila i ostatní postavy, počínaje Augostovými přáteli ze školy, konče ředitelem školy.

(Ne)obyčejný kluk je originální příběh malého kluka, který touží po jediné věci - lásce a porozumnění. Mimo něj autorka přidala i několik citátů, které stojí za přečtení. Ať jste mladí či starší - nezáleží na tom. Tato kniha je pro všechny bez rozdílu. Každý z nás totiž občas pochybuje sám o sobě - Augusta nevyjímaje. (Ne)obyčejný kluk je kniha, která vás nenechá chladnými a dostane se vám pod kůži svou jednoduchostí a přímostí. Jste na to připraveni?

Celkové hodnocení: 90%

Autorka recenze: Kateřina Kopišťová
http://vendeadreams.blogspot.cz/

Přidat komentář

Jeho život je složitý, na první pohled  se jeví jako zrůda, svrchní nevzhledná slupka však ukrývá citlivého, inteligentního kluka, svádějícího svou každodenní bitvu s okolím. Zlomovým okamžikem, od něhož se odvíjí další děj, je chvíle, kdy chlapec nastoupí do školy – dosud ho učila matka doma a na Augusta čeká první kontakt se světem venku….

V roli vypravěče autorka velice zdařile střídá několik postav – samotného Augusta, jeho starší sestru Olivii a jejich přátele. Získáváme tak pohled z různých úhlů na jednu situaci a děj se tím stává plastičtější a srozumitelnější. Mnohdy stojí za problémy s naším okolím jen a jen nepochopení pohnutek toho druhého, či ostych vysvětlit své jednání.

Kniha je psána lehkou formou, Augustus je vtipný, milý, svůj handicap si uvědomuje a je natolik vyspělý, že dokáže přejít bez mrknutí oka to, jak na něho všichni lidé, kteří se s ním setkají poprvé, zvědavě zírají, či jsou přímo zděšeni jeho zjevem.Miluje Hvězdné války, počítačové hry, Xbox a svého psa, fenku Daisy. Rodiče a starší sestra milují Augusta takového jaký je, věnují mu mnoho času a všemožně ho podporují.Jako každý kluk v jeho věku je trošku rozjívený, má sklony k nejrůznějším vtipným průpovídkám v nevhodnou dobu - prostě obyčejný kluk, i když neobyčejný….

I když u knih zpravidla neslzívám, tak jsem  při četbě některých pasáží z této knihy byla nucena usilovně mrkat a posmrkávat, lidé dokážou ublížit i svým soucitem a což teprve když se přidá zlá vůle.

Ne všichni dokážou přijmout ve svém nejbližším okolí postiženého jedince, ať už fyzicky, nebo psychicky, a ne každý je schopen chovat se v přítomnosti osoby, jež se liší od ostatních, zcela normálně. Děti jednak kopírují chování svých rodičů, vrstevníků a jednak se chovají přirozeně – jsou zvědavé, mnohdy i krutě upřímné, ale myslím, že si snáze než dospělí uvědomí, že je jejich nový spolužák, jakkoli vypadá divně, stejný jako oni.  

I když je Augustův příběh jen fikce, je nutno vyjádřit obdiv těm, kdo dnes a denně pečují o své blízké, k nimž nebyl osud příliš laskavý a hlavně těm, kteří jsou uvězněni ve svých tělech bez výhledu na úplné vyléčení a jediné, co jim zbývá, jsou jejich sny a touhy….a malá naděje.

(Ne)obyčejný kluk je sice určen dětem, ale pro mě, coby dospělého čtenáře je to jedna z nejlepších a nejvýraznějších knih poslední doby.

Až Augustův příběh dočtete, mrkněte znovu do zrcadla, možná uvidíte něco jiného, než dosud….


Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář