Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Nikdo nedokázal okouzlit svoje publikum tak jako dědeček, když seděl na prášilovské lavici, lehce nakloněný nad hůl a ústa plná žvýkacího tabáku.
„Ale dědo… je to pravda?“ divila jsme se my vnoučata.
„Ty, co říkaj jenom to, co je pravda, nemá cenu poslouchat,“ odpověděl dědeček.
Tuto knihu věnuji jemu.
Jonas Jonasson

Hlavní postava Alan Karlsson tak nějak „dohnívá“ v domově důchodců. Za pár okamžiků má vypuknout velká oslava pořádaná u příležitosti jeho dožitých 100. narozenin. Za účasti starosty, reportérů místních novin a všech spolubydlících a personálu. Ale koho by takováhle oslava v tolika letech bavila? Z momentálního nápadu vypadnout od všech a od všeho je jen krůček k realizaci, i když ve sto letech to rozhodně není žádná sranda jen tak vylézt z okna a zmizet. Nic hladce nepřeskočíte a neběžíte, kam vás nohy nesou. Přesto se Alanovi podaří dostat se ven a došourat se až na nádraží. Tam mu nechá mladík pohlídat kufr, aby si mohl odskočit, ale Alana nenapadne nic lepšího, než ten kufr sbalit a odjet prvním vlakem. A tím se rozjede neuvěřitelná jízda, honička a kadence nejneuvěřitelnějších příhod, ne ovšem nereálných. Samozřejmě že to není jen tak ledasjaký kufr. Je v něm spousta peněz, víc než si jeden vůbec dokáže představit, natož jen tak utratit nebo aspoň schovat. A ten, komu peníze patřily, to nenechá jen tak.

Ráda bych ze sebe vychrlila celý děj, ale to by byla škoda. Nenechte se o „staříka“ připravit. Je to ideální četba na dovolenou, na chmurnou náladu a stres.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

Přidat komentář

No, zmizí… někomu to tak připadá, takže vedení domova pro seniory rozpoutá poplach a celé Švédsko najednou pátrá po stoletém staříkovi.

Svérázný Alan, který ale nad ničím příliš dlouho nepřemýšlí a jedná, jak mu na mysl přijde, se zatím vydává na svou dobrodružnou cestu. Sám ani dobře neví jak a proč – odcizí jednomu mladíkovi na autobusovém nádraží kufr a ujede s ním prvním autobusem, který z nádraží zrovna odjíždí.

Od té chvíle je mu v patách nejen policie, která hledá pohřešovaného starce, ale také zločinecká organizace Never again čítající celé 4 členy, neboť v kufru se nachází padesát milionů švédských korun.

Zdánlivě poslední cesta Alana Karlssona, sympatického geronta, nabývá na obrátkách.

Kapitoly ze současnosti jsou prokládány druhou časovou linií, v které sledujeme život Alana od jeho narození, až po předpokládaný konec v domově důchodců, z kterého se právě na začátku rozhodl zmizet oknem.

Od mládí se Alanovi líbily výbušniny a pokoušel jejich účinky v lese za domem. Díky těmto svým dovednostem pak proplul světovou válkou a ovlivnil světové dějiny. Setkal se s generálem Francem, prezidentem Trumanem, působil ve výzkumu v Los Alamos, setkal se se Stalinem, Mao Ce-tungem, spřátelil se s bratrem Alberta Einsteina, přešel Himaláje, utekl z ruského pracovního tábora…

Na sklonku života doputuje zpět do Švédska, do svého rodného kraje a skončí v domově důchodců. Ale to je konec jen zdánlivý... Dokud ho nenapadne vylézt z okna a zmizet dřív, než vypukne ta příšerná oslava jeho stých narozenin…

Jonas Jonasson stvořil úžasný příběh plný nečekaných dějových zvratů. Příběh sympatického Alana, který nic moc neřeší a vše v životě přijímá tak, jak to přichází, vám vyloudí úsměv na rtech a zahřeje u srdce jako málokterá kniha.

Na to, že se jedná o autorovu prvotinu… klobouk dolů, pane Jonassone!

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

 

 

 

Přidat komentář

Alan je založením typický fatalista – co bude, to bude, nač se nad tím nějak trápit, tak by se dala v kostce charakterizovat jeho životní filozofie. Ovšem plánovaná oslava jeho stých narozenin organizovaná v domově důchodců, kde žije, ( Jak se tam vlastně ocitl se dozvíme až na konci knihy a rozhodně to není jen tak!) ho nikterak neplní nadšením a proto se rozhodne, že (protentokrát) osudu trošku napomůže: vyleze z okna a zmizí……

Tedy zmizí – odjede autobusem do (opět) náhodné stanice, náhodou má totiž v peněžence určitou částku, která mu stačí právě na tento úsek cesty. A že se mu náhodou do ruky připlete cizí kufr a že ono zavazadlo náhodou obsahuje pěkný balík, už asi nikoho příliš nepřekvapí.

Na své anabázi se Alan setkává s pestrou paletou lidí (a zvířat), s většinou se lehce spřátelí, neboť jsou to (náhodou) exoti podobného ražení jako je on sám. Ať už se jedná o „mladíka“ sedmdesátníka Julia, či svéráznou Krásku používající  z grácií slovní obraty hodné zednického přidavače, nebo bývalého zaměstnance rychlého občerstvení, který má téměř dokončené vysokoškolské vzdělání snad ve všech myslitelných oborech.  

Protihráči této „sbírky samorostů“ jsou majitelé kufru plného peněz, malá zločinecká organizace, proti níž nemají „Karlssonovci“ zdánlivě žádnou šanci, leč shodou okolností (Náhoda? Osud?)  jsou desperáti totálně zdecimováni a naše nesourodá sbírka kuriozit se může téměř nerušeně věnovat přemýšlení jak nejlépe naložit s tou  spoustou peněz naleznou v kufru. Proč téměř? Protože policie nemá nic lepšího na práci, než pátrat zprvu po uneseném stoletém staříkovi, posléze po stoletém vraždícím maniakovi a jeho společnících.

Střídají se kapitoly ze současného dění točící se kolem „kufrových“ událostí a kapitoly popisující Alanova mladší leta. Setkává se mimo jiné s Mao-Ce tungem, Stalinem, Trumanem, připlete se ke vzniku atomové bomby, ovlivní novodobé dějiny Francie, Španělska, přejde Himaláje, až nakonec dokončí kruh a dorazí zpět do rodného Švédska. Všechny události, jakkoli převratné, jdou jakoby mimo něj, většinou vyvolají jen jeho lehký údiv, ale z klidu se vyvést rozhodně nenechá, děj se co děj!

Takže pokud hledáte zábavnou knížku plnou chytrého humoru a skrytých lehkých náznaků, je Stoletý stařík to pravé pro vaše volné chvíle - rozhodně patří mezi nejlepší literární počiny poslední doby!


Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář

Hrdinou knihy je Alan Karlsson, který: „otevřel okno svého pokoje v přízemí domova důchodců v södermanlandském Malmköpingu a vylezl na záhon. Tenhle manévr mu dal zabrat a není divu, protože Alan se právě ten den dožil sta let.“

A toto je kniha o jeho životě. Tedy většinou, protože Alan potom co vylezl z okna, aby nemusel slavit v domově důchodců své narozeniny, jednal stejně tak, jak po celý život.  Například chvíli na to sebral na autobusovém nádraží velký kufr. Ten ale patřil členu gangu švédské narkomafie. A tak ani ve sto letech si nemohl Alan dopřát trochu klidu s něčím na zakousnutí a hlavně zapití. A že to byl život plný neuvěřitelných událostí. Alan Karlsson totiž nikdy o ničem dlouho nedumal.

Jonasson napsal knihu, kterou bychom mohli s klidem nazvat Forrest Gump po švédsku. Hlavní postava Alana taky totiž jakoby žila mimo realitu okolního světa. Do ničeho se netlačí, ale pokud ho slušně požádali o pomoc, tak rád pomohl. Jediné co ho zcela nezajímá, je politika, náboženství, či jakákoliv ideologie. Tedy všechno to, co je hybnou silou dějin.

Autor si vybral významné postavy a události v historii a velmi mistrovsky svého podivného hrdinu Alana ji „protáhl“.

Ale ne jen že u nich Alan byl, ale že je hlavně sám Alan ovlivnil. Tak poznáme, že jeho celoživotní záliba a profese – výrobce výbušnin – ho zavedla do všech koutů světa, ke každé významné události či osobě. Začal občanskou válkou ve Španělsku, poté vyřešil Oppenheimerovi problém s atomovou bombou, když ho slušně požádali o tu stejnou službu Stalinovi přisluhovači, taky neodmítl atd. A tak potkal a pomohl množství jiných diktátorům v různých koutech světa. A v současnosti tedy utíká před nejpodivnější zločineckou organizací o čtyřech členech.

„Stoletý stařík“ je výborná a přitom inteligentně napsaná humorná kniha, která vám na jakékoliv stránce vyvolá na tváři potutelný úsměv. Svižný a literárně nenáročný příběh, jež je plný absurdního a ironického humoru, pro který není nic svaté. Prostě vezměte něco z Forresta Gumpa, něco z našeho Švejka a možná i trochu Homera Simpsona, a máte Alana Karlssona.

Ze švédského originálu „Hundraaringen som klev ut genom fonstret och försvann“ přeložil Zbyněk Černík pro nakl. Panteon.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář