Kapky rosy

Karolína je studentkou středí školy a právě dokončila druhý ročník a začínají jí letní prázdniny, volno, lenošení a odpočinek. Karolína je sympatická nesmělá skromná holka. Dokonce tak skromná, že od prázdnin v podstatě nic zásadního nečeká. Většina jejích kamarádek sní o milostných dobrodružstvích a plánuje trampování a výlety...a Karolína zatím jede se svými rodiči a mladší sestrou na chalupu a neplánuje nic víc, než klid, který využije na čtení knih. Na první pohled obyčejná dovolená, pro někoho snad i nudná. Karolínu však z klidu vyvede nejedna událost a o tom, že tyhle prázdniny rozhodně klidné nebudou, se přesvědčí záhy.

Blízko chaty se totiž nachází zřícenina hradu, na níž brigádničí mladí studenti historické fakulty. Karolína se s nimi postupně seznamuje a do jednoho z nich, Matěje, se zamiluje. Právě Matěj je bezesporu nejhezčí ze všech brigádníků. Zároveň také nejtajemnější...Matěj Karolíně pěkně poplete hlavu a trochu i uvede na správnou míru její mylné představy o ideálním princi.

Hlavní příběh je proplétán několika příběhy vedlejšími, např. o Filipovy, o kterém Kája zjistí, že je gay a hodně se s ním spřátelí nebo o sestrách Markétě a Evě nebo kamarádkách v kempu. Kniha je plná smíchu, srandy, duchařských příhod a léta.

Ale zpět k Matějovi! Karla totiž od Filipovy maminky zjistí, že byl Matěj ve vězení, a že jeho minulost není zrovna lichotivá. Jeho hrudník a ramena zdobí nápis Black Knights a Kája je z této noviny zpočátku trochu rozhozená. Matěj jí ale později všechno vysvětlí a vše je mezi nimi zase jako dřív.

Ovšem i ty nejdelší prázdniny jednou skončí a nastává čas loučení - s Matějem, s prázdninami, létem, láskou a jednou krásnou životní etapou.

Většinou se mi na knize vždycky podaří najít alespoň malou chybu, ale u Kapek rosy jsem v koncích. Je to dívčí román jak má být, se vším všudy. Vždycky, když očima přelétnu jeho hřbet mezi ostatními knihami v mé knihovně, napadne mě "nejlepší kniha Lenky Lanczové". Hodně mi připomíná románek Mokrá louka, který byl taky skvělý, ale Kapky rosy ho, alespoň u mě, předčily.

Autorkou recenze je Lucie Horáková

Přidat komentář