Ostré předměty

Ostré předměty

Camille postupuje systematicky, hledá odpovědi nejdříve mezi místními a samozřejmě i na policii, ale prakticky ve stejnou dobu je nalezena další mrtvá dívenka a opět jí chybí všechny zoubky.

Podezřelých je zde více, nabízí se zde bratr zemřelé dívky, zvláštní vztahy byly i v rodinách holčiček, navíc ani jedna z rodin nepatří mezi místní smetánku, mezi starousedlíky, kteří jsou naoko přátelští a otevření, ale neodpustí nic. Nikomu nic.

Je tu také podivná cizí neznámá žena, která byla viděna v místě únosu holčičky. Lidé z městečka jsou šokováni, jejich dokonalý svět se hroutí, bojí se vycházet, nepouštějí ven své děti, ale přesto něco schovávají. Závěr prozrazovat nebudu a ani nechci – tohle si prostě musíte přečíst!

Ostré předměty se čtou jedním dechem, prostě je zhltnete, i když se musím přiznat, že pro mě to bylo balancování na hraně s jistou odpudivostí a zkažeností, ze které je vám tak trochu nanic.

Flynnová však dokáže překvapit, šokovat, vytvořit silný příběh lásky a nenávisti a napsat skvělou kriminálku. Už teď se těším na další knihu od ní!



Autorkou recenze je Daniela Zemanová

Mladá reportérka Camille Preakerová pracuje v chicagských novinách Daily Post. Její šéf, Curry, nalezne skvělou příležitost, jak proslavit tento plácek a snad i ji. V městečku, kde Camille vyrůstala se stala nevysvětlitelná a ohavná vražda desetileté holčičky a k tomu se další pohřešuje.

Camille se tak vrací po dlouhých osmi letech do své minulosti. Znalost prostředí a lidí jí má pomoct v pátrání, ale napovrch spíše vylezou staré rány. Ubytuje se v boháčské čtvrti u své matky Adory, která ovšem není tak úplně starostlivou a milou matkou. Poznává se se svou nevlastní třináctiletou sestrou Ammou a znova se setká se starými známými, spolužáky a kamarádkami. Naváže i vztah s detektivem, jenž byl na tento případ nasazen, ale ani na chvíli nepřestává sbírat poznatky pro svou práci.

Postupně nám vypravěčka a hlavní hrdinka odhaluje všechny kostlivce ve skříních obyvatel města Wind Gap a odkrývá své psychické probrémy, které pramení právě v její minulosti. Vzpomíná na výtržnosti a úlety tehdejší doby a poznává ji dnešní svět mladistvých, kde se pohybuje i Amma.

Kdo je vrahem? Paralelně s dektektivem Richardem přichází Camille na nové a nové stopy. Podaří se jim odhalit, kdo za těmito hrůznými činny stojí?

Do knihy jsem se doslova zažrala! Přiznám se, že detektivky mám ráda a proto jsem neodolala ani tomuto psychothrilleru. Ovšem to, čím mě Gillian Flynn v díle ohromila by mě asi ani ve snu nenapadlo. Začetla jsem se a vážně nemohla přestat. Nevynechala jsem ani slovo a vše poctivě hltala a bylo mi upřímně líto, když jsem dospěla konce.

Zalíbily se mi i postavy. Nejsou ani náhodou černobílé, ale mají jak dobré, tak špatné vlastnosti a těžko říci, zda je mít rád, nenávidět, či litovat za to, co se jim dříve událo. Ovšem jen o málu postav lze říct, že jsou obyčejní. Příběh skvěle ukazuje to, jak nás ovlivňují druzí a nejvíce ti, kteří jsou nám nejblíže.

Jedná se o velmi napínavou a čtivou knížku, jež přečtete doslova jedním dechem. Už teď se těším, až se k ní zas vrátím. Autorka celou dobu udržuje atmosféru města plnou dusna, nevysvětlitelna, sexu a alkoholu.

Autorka recenze: Radka Tichá
http://kapustnak.blogspot.cz/

Takto začíná velmi znepokojující psychothriller, který nenechá chladným nejednoho čtenáře. Autorka nám servíruje velmi znepokojivé informace a psychologické stavy hlavních hrdinů s lehkostí Hannibala Lectera. A právě Hannibal by mohl být předlohou pro tento příběh. Velmi brutální až řekněme sadomasochistický, přesto psaný v náznacích a s lehkostí, která ke knize připoutá nejednoho čtenáře, a nenechá nikoho chladným.

Autorka splétá jednotlivé nitky případu a i když si již myslíte, že víte kdo za tím vším stojí, přeci jen vás čeká překvapení. Jediné co mne mrzelo, že vzhledem k celé knize mi přišlo rozuzlení možná trochu uspěchané, s chybějící popisností celého příběhu. Dle mého názoru takových 30 stránek navíc by knize určitě prospělo a jak prohlásil Mr. King, děsili bychom se o to víc otáčet další a další strany.

Byť ze začátku může kniha působit jako běžný krimi thriller, který jednoduše zapadne. Opak je pravdou, díky vypravěčskému stylu a nečekaným zvratům jde o velmi povedené dílko, kterému bezpochyby sluší nálepka mezinárodního bestselleru. Za mne tedy 4 hvězdičky.

Autor recenze: Petr Čapek
http://pcapek.blogspot.cz/

Mladá reportérka ne moc úspěšných chicagských novin má za úkol zjistit více o dvou vraždách, o jejich spojitosti, ale i o životě zdejších lidí. Prostě všechno, co by se dalo později zužitkovat v žurnalistické práci.

Nechtěla se vracet na místo, kde před lety bydlela a žila, neboť na to období nemá moc pěkné vzpomínky. Žila zde pouze s matkou, která k ní neprojevovala láskyplné city, a se sestrou Marian, která však brzy umřela. Dodnes cítí v srdci prázdné místo. A není divu, že se zhroutila. Dostala se však navíc do léčebny, díky své zálibě v řezání se.

Dnes je přivítána tradičně chladně. Matka Adora je stále odtažitá, má nového manžela a dceru Ammu, která občas mívá záchvaty zuřivosti, které jsou střídány euforickými chvílemi. Postupem času si Camille nachází ke své nevlastní dceři cestu, sbližují se.

Jenže vše zahaluje stín vraždy mladých dívek.

Kdo je vrahem? Může to být bratr jedné zavražděné, který se stává hlavním podezřelým? Nebo má pravdu James, který tvrdí, že při viděl čarodějnici v bílém?

*

Celé tělo mi hořelo. Chvíli jsem chodila sem a tam, snažila se rozpomenout, jak správně dýchat, jak zklidnit pokožku. Ale ta na mě přímo křičela. Mé jizvy mají svou vlastní mysl.
Já se totiž řežu, víte. Také stříhám, krájím, sekám, bodám. Jsem opravdu zvláštní případ. A mám k tomu důvod. Moje kůže, abyste věděli, přímo řve. Je pokrytá slovy – kuchař, kobliha, míca, lokny – jako kdyby se na mé kůži učil psát prvňák s nožem v ruce. Někdy, ale opravdu jen někdy, se tomu směju. Vylezu z vany a koutkem oka zahlídnu ze strany na noze: kráska. Navlékám si svetr, a vtom vidím na zápěstí: zranitelná. Proč tato slova?

…

Amma. Dosud jsem se o ni příliš nezajímala. Teď už ano. Svíralo se mi hrdlo z toho, co jsem na farmě viděla. Matka říkala, že je nejoblíbenější dívkou na škole, a já to mu věřila. Jackie zase, že je tou nejničemnější, a tomu jsem také věřila. Žít ve víru Adořiných jedovatostí určitě člověku nějak pokřiví povahu. Zajímalo by mě, co si Amma myslí o Marian. Musí být matoucí žít ve stínu jiného stínu…

*

Gillian Flynnová má na svém kontě již tři thrillery, se kterými sbírá nejrůznější ceny, a to opravdu zaslouženě. Poslední její kniha – Zmizelá (Gone Girl) – se do začátku letošního roku držela mezi trojicí nejprodávanějších knih podle The New York Times.

Ostré předměty jsou psychothrillerem, který nejen že přečtete rychle, ale bude se chtít k němu opět vrátit, a to i přesto že se vám podaří najít podezřelou osobu, která všechno způsobila. Nechte se pohltit atmosférou knihy, v níž napětí se snoubí s tajemnem, poznáním, zranitelností ale i chvilkami sexu s kapkou alkoholu.

Autor recenze: Josef Němec

Mladá reportérka Camille dostane za úkol napsat o brutálních vraždách malých děvčat. Její šéf jí tímto případem pověří proto, že se vraždy dějí v místě, odkud Camille pochází. Zdá se mu, že pro novinářku bude výhodou znalost prostředí i známosti s místními lidmi.

Ostré předměty

Přitom nám vypravěčka knihy – Camille - postupně odhaluje vše to, co na první pohled není vidět. Odkrývá své psychické problémy, jejichž následkem je sebepoškozování. Popisuje citovou nevyrovnanost své matky pramenící ze vztahu zase s její matkou. Poznává podivný svět dnešních třináctiletých ve Wind Gapu, až ji samotnou děsí, co všechno ty děti provádějí. Vzpomíná na své úlety a výtržnosti s tehdejšími kamarádkami. K tomu stále přemýšlí, kdo mohl uškrtit dvě dívky a vzápětí jim vytrhat všechny zuby. Jedna byla nalezena v místním potoce, druhá, o pár měsíců později, vklíněná do skuliny mezi dva domy.

Paralelně s detektivem Richardem, s kterým se rozhodně nedělí o všechny své nabyté poznatky a z nich vyvozované domněnky, dospívá Camille k rozřešení obou případů. Nebo ne?

Autorce knihy Gillian Flynnové se daří udržovat atmésféru knihy. Plnou letního dusna, napětí, sexu i alkoholu, díky kterému se hlavní hrdinka snaží vydržet ve svém rodišti.

Tento výjimečný psychothriller rozhodně stojí za pozornost. Pro slabší povahy je to však čtení na vlastní nebezpečí…

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

Malé, zcela průměrné americké město, s poklidnou atmosférou, prosperující, malebné, mající své „lepší“ části, kde žije smetánka, ulice kde bydlí ti méně šťastní, či spíše méně úspěšní a místa, kam si chodí hrát děti. A právě děti, či v tomto případě holčičky, se stávají oběťmi vraha. Pachatel děvčátka nejen připravuje o život, ale posmrtně ještě o něco – a to něco je velice neobvyklé….

Z redakce jednoho chicagského deníku je do městečka vyslána mladá reportérka Camille, která vyrůstala právě zde a šéfredaktor ji nasadil na tento případ právě  z tohoto (nejen) důvodu. A už u Camille může čtenář narazit na několik věcí zcela mimo normu. Pomalu a nenápadně, o to však naléhavěji vyvstávají různé dohady kolem osob v nejužším Camillině okolí, i u ní samotné.

Autorka dokázala jakoby mimochodem odhalit velké množství „kostlivců ve skříni“, jakéhosi protipólu rodinného stříbra, tyto informace „dávkuje“ čtenáři postupně a pomalu z nich skládá mozaiku pozadí života na malém městě. Náznaky těchto událostí z minulosti, zprvu nejasné a mlhavé získávají na ostrosti a vytvářejí atmosféru napětí a pocit nebezpečí, o to děsivější, že nikdo neví, odkud přichází.

Sice jsem si poměrně rychle našla podezřelou osobu a napadaly mě i různé motivy proč a jak, ale ve finále mě čekalo překvapení – ne že by můj podezřelý byl nevinný, ale na jeho vrub autorka připsala jiný zločin.

Musím říct, že kniha patří k tomu druhu, kdy čtete velice rychle, nemůžete se od četby odtrhnout a když konečně zhltnete poslední stanu, je vám líto, že už jekonec. Jo a jen tak na okraj, happy end se v tomto případě nekoná, dobře nedopadne vůbec nic!

Drtivá většina osob vystupujících v příběhu vykazuje spoustu vlastností, které rozhodně nejde označit jako kladné a v celé knize se vyskytuje jen velice málo postav, u nichž lze použít (alespoň) slovo normální (tuším asi tři, nebo čtyři…)

Shrnutí na závěr – napínavá, velice čtivá tzv. jednodechová kniha, určitě stojí za přečtení, těším se, až se k ní s odstupem vrátím a vychutnám si ji poněkud méně překotně. (Napoprvé vám to prostě nedá!)

Autorka: Iveta Filanderová