Miláček

Hlavní hrdina románu, mladý pan Duroy, žije v Paříži, kde se živí nikterak významnou prací, žije spíše v chudobě než blahobytu. Prostřednictvím jeho přítele, pana Forestiera, se mu naskytne příležitost pracovat jako novinář zatím ještě nepříliš významného listu La vie francaise.

Jako novinář působí zprvu nesměle a nevede si nijak zvlášť obratně, zato u žen slaví obrovský úspěch; jeho milenkou se totiž stává paní de Marelle, která mu dopomůže na cestě do vyšší společnosti a také k lepšímu postavení. Duroy si zatím díky svým úspěchům u něžného pohlaví získal přezdívku „miláček“.

Později se stal také důvěrným přítelem ženy Forestiera a poté, co zemře, stane se také jejím manželem. Ani svatba mu ale nezabrání v milostných pletkách a s paní de Marelle se stýká i nadále. Díky své inteligentní manželce,která mu pomáhá se slohem a psaním, se stává vlivnou osobností, která nesmí chybět na žádné významné společenské události.

Miláček se snaží co nejvíce využít své obliby u žen a začne svádět manželku svého ředitele, pana Waltera. Ta se do něj beznadějně zamiluje, ale tento cit je záhy Miláčkovi spíše na obtíž. Protože paní Walterová je skutečně neodbytná, stává se Miláčkovi opravdovou přítěží. Její manžel přišel díky alžírským zdrojům k obrovskému množství peněz, stává se milionářem a Miláčkovi vrtá hlavou, jak se k tomuto majetku nejlépe dostat. Ideální příležitost vidí ve sňatku se Suzanne, naivní dcerou pana Waltera, která Duroye také miluje.

Vyčká na příležitost, kdy přistihne svou manželku při nevěře, rozvádí se s ní, záhy unese Suzanne a ožení se s ní. I přes protesty pana Waltera a zklamání paní Walterové, která Duroye stále ještě miluje, se Miláčkovi podaří dosáhnout svého cíle.

Kniha Miláček patří snad již k literární klasice a častému povinnému titulu ve čtenářských denících studentů středních škol. Příběh samotný je zajímavý, ale osobně velký přínos knihy spatřuji právě v popisu tehdejší francouzské společnosti, především vyšších tříd. Sám Maupassant si tímto prostředím prošel, a tak je jeho popis skutečně věrohodný. Zabývá se soudobou Paříží, která je plná tuláků a žebráků, úředníky, kteří touží po vyšším postavení, politikou i prostředím novinářů. Cenný je tedy především jeho popis tehdejší společnosti a Francie druhé poloviny 19. století.


Autorkou recenze je Andrea Štyndlová

Přidat komentář