Émile Zola (* 2. dubna 1840 – 29. září 1902)
byl francouzský dramatik, spisovatel a literární kritik, označovaný za jednoho z nejvýznamnějších představitelů naturalismu.
Po neúspěšném studiu pracoval na celnici, v docích a nakonec odešel pracovat do nakladatelství Hachette, kde se obklopil mladými romanopisci, kterým se říkalo – medanská skupina.
Émil Zola se velkou měrou zasloužil o liberalizaci politického života ve Francii, angažoval se v Dreyfusově aféře, kde hájil nevinu kapitána Alfreda Dreyfuse, neprávem odsouzeného za špionáž. Zaslal otevřený dopis prezidentu republiky s názvem „Žaluji“, za který byl Zola následně odsouzen do vězení, a jeden rok strávil v anglickém exilu.
Spisovatel zemřel na otravu oxidem uhelnatým. Spekulovalo se o záměrném ucpání komínu, přesto cizí vina nebyla nikdy prokázána.
Émil Zola proslul svou sérií 20 románů Rougon-Macquartové (Štvanice, Zabiják, Nana, Lístek lásky ….) a mnoha samostatnými povídkami a eseji.
Zobrazuji položky: 1 až 3 z 3
