Leviatan

Děj příběhu se odehrává v předvečer první světové války, ale ve světě, který není takový, jak ho známe z historie, ale jiný, alternativní. Císařství a království v Evropě jsou stejná, vše taky začínám vraždou arcivévody v Sarajevu, ale nebylo to „sedm kulí jako v Sarajevu“.

Ale hlavní rozdíl je technologiích, které vládnou tomto alternativnímu světu.

V Rakousko-Uhersku a císařském Německu vládne technika a inženýři. Pokrok je v motorech a jiných mechanických strojích, jako kráčející obrněné stroje.

V Britském království vládne sofistikovanější technologie, založená na objevech slavného Darwina. Ten objevil něco jako základní prvky organismů a dokázal vlastně vyklonovat jakéhokoliv tvora.

Takže zatímco Němci lítají v Zepelinech plněných vodíkem a poháněných naftovými motory, Britové vytvořili (vyklonovali) tvora  velikosti velryby, který sám produkuje vodík a složí jako vzducholoď. Začínající evropská bojiště se tedy dělí na tábory industriálů a darwinovců. Tedy válka dvou naprosto rozdílných technologií a politických názorů.

Hlavními hrdiny jsou malý Alek, syn zavražděného arcivévody a možný nástupce na císařský trůn Rakousko-Uherska, a pak dospívající anglická dívka Deryn Sharpová, které se v převlečení za kluka Dylana stala kadetem v královském letectvu na palubě „organické“ vzducholodě Levitan.

Oba dva jsou bez přípravy vrženi do začínajícího konfliktu mocností, který sice nechápou, ale ví, že umřít mohou každou chvíli. Tajný a nemilosrdný konflikt na vrcholcích švýcarských ledovců může být jejich konečnou.

„Leviatan“ je velmi svižný a dynamicky napsaný příběh, u kterého jako největší plus je ta myšlenka netradičných technologií implementovaných na jakoby nám známou realitu. Realitu, kde je něco jinak.

Postavy mají svoji charakteristiku, nejsou to jen ploché osoby z děje. A těch postav je v ději samozřejmě mnoho. K tomu je chytře autor vytvořil v mnoha různých charakterech, od přísných a vážných, až po švejkovsky úsměvné. Díky tomu kontrastu vznikají někdy humorné, někdy dramatické situace.

Celým dějem pak prochází dvě záhady - kdo a proč chce přesně získat či odstranit Aleka, a co veze vnučka Darwina na tajné misi na palubě Leviatanu? Na odpovědi si ale musíme počkat v dalších dvou pokračování.

Nemalou roli v hodnocení knihy, jak před koupí, tak i po přečtení, hraje vzhled a zpracování knihy. A v tomto případě je to perfektní. Úžasné ilustrace od Keith Thompsona, kvalitní papír, nepřehlédnutelná obálka, to vše je další plus pro tento titul.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář

Zpočátku jsem měla strach jak se autor „popere“ s  dobou Rakouska - Uherska, jejím koloritem (valčíky, dámy v róbách, šviháčtídůstojníci, kočáry…), hierarchií tehdejší společnosti a propojením těchto reálií s prvky fantazy, to znamená s darwinovskými tvory a válečnými stroji.

Spisovateli nedělalo ani trochu problém zasadit tyto věci a bytosti stvořené jeho fantazií do historie. Naopak, představa jízdního vojska pronásledujícího kráčející stroj nabudí zcela jistě čtenářovu představivost a pozadu v tomto směru nezůstává ani scéna vzdušného souboje obřího létajícího tvora Leviatana a letky německých aeroplánů.

Mistrným tahem se jeví i výběr hlavních hrdinů – chlapce Aleka a dívky Deryn, kniha je přitažlivá pro čtenáře bez rozdílu pohlaví. Jediné, co by se dalo na první pohled těmto postavám vytknout, je  fakt, že mluví a jednají jako jejich dnešní vrstevníci, ale při bližším pohledu se tento zdánlivý nedostatek mění v klad – čtenář se o to snadněji s hrdinou ztotožní.

Alekovo společenské postavení, které musí co nejdéle udržet ze strategických důvodů  v tajnosti, dělá tuto postavu interesantní, Deryn je charismatická svým nekonvenčním přístupem a tím, že pro dosažení svého snu (létání) je ochotná udělat cokoli, včetně toho, že se přihlásí k výcviku jako „Pan Dylan Sharp“. Také okolnost, že naši hrdinové patří k znepřáteleným táborům,  (byť je shoda náhod donutí spolupracovat) sama o sobě naznačuje, že o  zajímavé situace rozhodně nebude nouze.

Děj má spád a díky fantaskním zvířatům, strojům  a jejich netušeným možnostem je plný napětí a nečekaných zvratů.

Některé knihy tohoto žánru bývají pro čtenáře mnohdy nesrozumitelné díky nadměrnému množství sci-fi prvků (a někdy i postav) a zápletka bývá zbytečně komplikovaná, což je občas na škodu a může čtenáře i odradit, oproti tomu Leviatan je svižná kniha s jasnou linií děje a proto velice čtivá!

Ilustrace, byť černobílé jsou velice zdařilé a skvěle dokreslují atmosféru příběhu. Dobu, v níž se děj odehrává, mám ráda a také proto jsem se s chutí začetla do této ságy z alternativní historie, která má podle dostupných informací tři části.

Autor ukončil první díl v naprosto přesně vypočítaném okamžiku – bude prozrazena Alekova totožnost, nebo Deryn prozradí své tajemství? Navíc v samotném závěru knihy Deryn začíná pociťovat první náznaky náklonnosti k Alekovi…

Čtenáři prostě nezbyde nic jiného, než netrpělivě očekávat další díl.

 

Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář

Možná i proto jsem se rozhodl přistoupit k hodnocená knihy tak trochu jinak. Nerozebrat děj a nepřipravit tak čtenáře o některá překvapení. Spíše dám přednost dojmům a názorům na knihu jako celek, v několika málo pozastaveních nad hlavními rysy.

Kapitola plusů poprvé. Spád příběhu. Pamatujete na knihy, kdy jste se horko těžko ponořovali do příběhu a prvních padesát stránek za moc nestálo ? Tak to zde nečekejte. Naučíte se plavat hned na prvních stránkách a ani po dvaceti rozhodně tempo neztratíte

Dvě hlavní linie příběhu tomu více než napomáhají a jejich střídání skoro každou kapitolu je skvělé pro udržení čtenáře v neustálé pozornosti. Více by bylo moc, ale dvě linie, každá z jedné strany barikády, pokud to tak mohu říci, to nebyl vůbec špatný nápad.

Kapitola plusů podruhé. Historie. Ne nenechte se vyděsit. O historii moc vědět nemusíte a trápit Vás s ní v knize nikdo moc nebude. Historická doba je posazená zhruba o sto let zpět a není moc odlišná od té, kterou si přečtete v odborných textech.

Jediné, kdy je toho o ní řečeno více, je někdy letem světem, ztracené mezi řádky prvních dvaceti stran. Mám osobně historii rád, ocenil bych i více, ale volba toho, že méně je někdy více byla zřejmě správná. Žádné unavování daty či historickými událostmi, jen hrubé nastínění doby a států. Ve své podstatě ideální pro široké spektrum čtenářů. Ač vlastně nerad, přikyvuji dobré volbě.

Kapitola mínusů poprvé. Každá kniha je má a vždy jsou subjektivní podle autora kritiky. Nemohu říci, že by jich v této knize bylo příliš, ale pár se jich našlo. Diskutabilní grafika. Někomu bude vyhovovat, někomu ne.

Zprvu Vám připadne trochu dětinská, ale je to mylné, protože obrázky jsou v retro stylu, aby zapadly do doby v které je zasazen příběh. Chvilkami mi tak trochu připomínaly dobu prvních černobílých filmů a jejich kulisy. Po pár desítkách stránek názor lehce upravíte a dokonce jsem se sám přistihl, že jsem zkoumal některé detaily kreseb. Přesto musím dát do mínusu, protože grafika může některé čtenáře odradit, což je přeci škoda.

Kapitola plusů potřetí. Dvě linie, dva pohledy, dvě civilizace. Již jsem to zmínil na počátku, ale jen okrajově. Být kniha jen jeden příběh, nikdy by se nepokryly oba světy. Nebo spíše řečeno, dva pohledy na svět, každý se ze svého úhlu. Četl jsem v minulosti hodně knih, kde se o to pokusili a jen málo z nich vyznělo dobře. Zde, snad vlivem jednoduchosti, se to myslím podařilo.

Kapitola mínusů podruhé. Detailnost. Autor si vždy musí vybrat, jak moc se zaměří na detaily. Zde byl upřednostněn příběh a spád dějových linií. Jakkoliv mám rád takový styl, někdy mezi tím potřebuji pro svou představivost i pár detailů. Ty jsou jen poskromnu, obětované na úkor snahy o čtivost. Určitě se to z části povedlo, nicméně alespoň o kapku více by jistě neublížilo.

Kapitola plusů počtvrté a naposledy. To nejlepší a nejhlavnější na závěr. Zvířátka a Technika. Od narození jsem technicky typ, ale v této knize není možné nefandit organikům.

Nahrazení strojů zvířaty, vykreslené v těch nejlepších barvách duhy. Pokud Vás nezaujmou létavci nebo tygři či sloni tahající vozy a vlaky, pak Vás třeba dostanou ještěrky. Mě tedy určitě. Představa leteckého technika s ještěrkami na ramenech, na které řekne svůj vzkaz, ony odběhnou k určené osobě a pak reprodukují váš hlas přes své membrány, to je jednoduše úsměvné a zábavné.

Naopak stroje na druhé straně jsou špinavé, drsné a chladnou ocelí nešetřící. Technika ve své surové podstatě, zbavená našich moderních displejů a počítačů. Jen páky, převodová kola a pach spáleného paliva.

Co říci závěrem ? Pokud nejste vědecký typ libující si v přesných technických detailech či snad šílený biolog se zaměřením na zvířata, a máte přitom rádi zvláštní fantasii, pak lze říci, že lepší knihu tohoto žánru na knižních pultech současnosti asi nenajdete. Snad se tedy bude líbit i Vám. Přeji příjemné počtení.

Autorem recenze je David Dvořák

Přidat komentář