Beton, kosti a sny

Začít recenzi emocionálním výkřikem: „To je prostě bomba!“ je asi zcela neprofesionální, ale nejsem žádný profesionální recenzent, a tak si to můžu dovolit. „To je prostě bomba!“ A co způsobilo tento můj výbuch emocí? Povídková kniha „Beton, kosti a sny“ od českého autora Pavla Renčína (*1977). Nemůžeme říci, že je to nový začínající autor na české fantastické scéně. Svoji první povídku „Stvořitel“ napsal v roce 1999, která hned v prvním ročníku literární soutěže „O železnou rukavici lorda Trollslayera“ zabodovala a dostala se do sborníku „Drakobijci“, a tím začala spisovatelská dráha tohoto pražského rodáka. Do uvedené soutěže (a i dalších) přispíval dalšími novými výtvory a získával další ocenění. Sbírka „Beton, kosti a sny“ je výbor nejlepších příběhů, které autor za těch deset let napsal. A jako bonus speciálně pro tento titul je vložená i zatím nikdy nepublikovaná povídka „Balada krve“. O kvalitě knihy neříká jen její obsah, ale především v dnešní době, kdy se na našem knižním trhu dennodenně objevují desítky nových titulů, i její celkové zpracování. Když jsem vzal do ruky tuto knihy, splňovala všechno, co bych od ní čekal. Zajímavý obal, písmo, velikost, a jako „třešnička na dortu “ doslov. Což je jev, který se opět vrací do světa knih (i z žánru SFaF) a zase trošku zvyšuje její atraktivitu. Když se začtete do první povídky, hned vám bude jasné, proč editor tohoto souboru Antonín K.K. Kudláč v doslovu jeho příběhy doplňuje termíny „…opravdu zvláštní, …žádné omšelé žánrové rekvizity, …křehce morbidní, … spojoval krutost a nevinnost atd.“ Takto se totiž dá charakterizovat hned první (a vlastně většina ostatních) povídka „Jen tančí, nemluví, nespí“. Příběh unesené dívky, která musí roky v temné sklepní kobce psát a psát příběhy pro svého únosce. Nelze přesně říci, zda je to realita, zda sen, či zda u nás a teď. Není to ani fantasy, ani horor, ani psychologické drama, a přitom je to vše. Sám bych to nazval příkladem toho, čemu se dneska říká urban fantasy, městská fantasy. Druhá povídky „Loutkové divadlo“ se dá považovat už za horor založený netradičně na tématu holocaustu. Podle Kudláče vrchol jeho tehdejší tvorby. Do žánru hororu patří i bonusová povídka „Balada krve“, který bychom snad mohli nazvat až splatter horror. Temný a napínavý duchařský horor z dnešní Prahy, kde není nouze o krev. Dílo, pod které by se mohl s klidem podepsat i Stephen King. Za typické městské fantasy lze asi považovat další výbornou povídku „Ukolébavka pro město krys“. Nejblíže k „omšelým žánrovým rekvizitám“ má povídka Na křídlech zlatých draků“ , ale tím bych jí „ublížil“ , protože osud trpaslíka je jen příběhem na pozadí. Tím hlavním je hodnota přátelství v dnešní době. Možná by se dalo říci, že je trošku sentimentální, ale nejspíše založený na smutné osobní zkušenosti. Ani o jedné z deseti povídek se nedá říci nic špatného. Co především kromě autorovy neuvěřitelné fantazie činí z jeho příběhů neskutečný čtenářský zážitke, je jeho jazyk. Pokud bych mohl použít termíny z fantastiky, Renčín s nimi přímo kouzlí. Jeho schopnost vyjádřit slova pochopitelně, ale přitom za použití až básnických metafor, je skutečně excelentní, famózní. Umění pojmenovat i věci zcela reálné a banální fantaskními termíny a vytvářet tím zcela neuvěřitelně silnou atmosféru, s tím jsem se za ty roky proplouváním záplavou fantasy knih mnohokrát nesetkal. A jak jsem už řekl, nemalý podíl na „úžasnosti“ knihy má i editor Antonín K.K. Kudláč, který se podepsal už pod několik podobných sbírek (Orbitální šerloci, Punk fiction atd.). Knihu vydalo v grafické úpravě J. Husáka a L. Bartla nakladatelství Argo v roce 2009.