Nacistova dcera

Greta, osmdesátiletá hrdinka příběhu, si celý život vyčítá to, kým je – dcerou vysoce postaveného nacistického důstojníka. Ač již je dávno po válce a nemá s otcem nic společného, obviňuje se, že má v sobě gen zla. Nedokáže se smířit s tím, že má na otce i hezké vzpomínky, ač ví, kým byl. V této knize máme pohled do duše nemocného člověka, který si v mládí prožil hrůzy války. Jak se cítí, na co vzpomíná, jak si celý život v sobě nosí pocit viny kvůli tomu, kdo byl jeho otcem. Zároveň tu máme pohled na válku očima různých dětí, které se ocitly každé na jiné straně bitvy. Tato kniha je trochu jiná než ostatní s podobným tématem. Více než historický je to spíše psychologický román. A to mě na tom bavilo nejvíc. Kniha je neskutečně čtivá, vůbec jsem se od ní nemohla odtrhnout. Kromě současnosti, Greta vzpomíná na své dětství, a ještě je příběh prokládán deníkem dívky, který si psala za druhé světové války. Kousek po kousku nám vše do sebe zapadá, myslíte si, že už vše víte a pak přijde absolutně nečekaný a překvapivý závěr. Tento příběh je jiný, ale neskutečně zajímavý a čtivý. Ale hlavně pak dojemný a smutný. Rozhodně si připravte kapesníčky, budete je potřebovat. Trochu mně vadí obálka knihy, která moc nesouvisí s příběhem a nehodí se k němu, vzbudila ve mně úplně jiná očekávání, což je trošku škoda. V knize mi občas něco málo nesedlo, ale v porovnání s tím, jak jsem zbytek doslova hltala, otáčela stránku za stránkou, byla jsem při čtení napnutá, jak to vlastně celé dopadne, tak jako celek hodnotím vysoko a zase jednou kniha, na kterou ještě nějakou dobu budu rozhodně myslet. 4,5*/5*