Odloučení

Anotace

Ukázka z textu

Vstupní hala dole byla prázdná. Snídaně se podávala na terase s výhledem na moře. Po Christopherovi nebylo ani stopy a v restauraci také ani noha. Vesnice pod námi byla beze stínu, a tak tichá, jako bez hnutí, sbírka malých stavení vyrovnaných podél kamenného nábřeží. Jednu stranu zálivu tvořil velký útes, holý a bez vegetace, a vrhal na vodu jasně bílé světlo, vyhlídka z terasy byla tudíž klidná a zároveň dramatická. Na úpatí útesu byly zbytky čehosi, co vypadalo jako spálené keře a tráva, jako by tam nedávno hořelo.
Upíjela jsem kávu. Když přede mě čísník postavil šálek, sdělil mi, že hotel je jediné místo, kde si mohu dát cappuccino a latté, všude jinde vaří turka. Nebo rozpustnou.
Bylo to romantické místo – Christopher měl rád luxusní ubytování a luxus a romantika znamenaly pro určitou vrstvu lidí v podstatě totéž –, a proto jsem z toho byla celá nesvá. Představovala jsem si tu Christophera, samotného v místě plném párů, byl to ten druh hotelu, který si lidé vybírali na líbánky, na výročí. Znovu mě to uvedlo do rozpaků, říkala jsem si, co měl asi za lubem, to místo nedávalo absolutně žádný smysl.
Když mi číšník přinesl toast, zastavila jsem ho.
Je tu neuvěřitelný klid. Jsem poslední, kdo sešel dolů na snídani?
Hotel je prázdný. Hlavní sezóna skončila.
Ale musejí tu být jiní hosté.
Požáry, pokrčil rameny. Lidi to odradilo.
O požárech nemám tušení.
Celou zemi sužují požáry. Hoří celé léto. Kopce mezi tímto místem a Athénami jsou černé. Pokud se vydáte za vesnici do kopců, tak to uvidíte, země je od ohně ještě horká. Psali o tom v novinách. Po celém světě. Celé léto přijížděli fotografové – naznačil cvaknutí fotoaparátu.
Vsunul si tác do podpaží a mluvil dál. Fotili tu pro módní časopis, tady v hotelu. Požár se rozšířil k útesu, pořád je vidět, jak je to tam černé – podívejte. Ukázal na zčernalý povrch skály. Postavili modelky k bazénu a ten požár za nimi a to moře – nadechl se –, bylo to velmi dramatické.