Seznam tajných přání

V životopisu Lori Nelson Spielmanové byste mohli nalézt slova jako výchova, poradkyně, řeč a učitelka. Není tedy pochyb o tom, že svoji prvotinu bude chtít zasvětit právě těmto tématům.

Brett Bohlingerová, hlavní hrdinka knihy, je zhýčkaná 34letá žena, které se špatně nežije. Dalo by se říct, že si na svůj život nemůže stěžovat a plně si ho užívá. Má početnou rodinu, úžasného a pohledného přítele a práci v rodinné firmě. Vše se ale hroutí jako domeček z karet v té době, kdy jí zemře milovaná maminka. Není divu, že jí tato událost skolí na samé dno. Říká se, že dna jsou tu od toho, abychom se od nich mohli odrážet. Proto se i zde, po několika stránkách, Brett odráží a vydává se naproti svému novému životu.

Díky na první pohled nulovému dědictví se Brett musí vypořádat se svým starým seznamem tajných přání, který ji maminka střežila a nyní dává skrze právníka do rukou. Jejím jediným úkolem, který ji slibuje nějaké to mění, je splnit všechno do posledního bodu. Bohužel se jedná o tajná přání z jejího dětství, takže jsou maličko pošetilá. Ikdyž kdoví. Splnění úkolu musí být dokončeno v časovém limitu. Takže není prostor na nějaké otálení.

I když jsou přání uveřejněna na zadní straně přebalu knihy, zmíním je i já zde:

1. Mít dítě, možná dvě.
2. Pořídit si psa.
3. Pomáhat chudým lidem.
4. Pořídit si bezva dům.
5. Koupit si koně.
6. Zamilovat se.
7. Ve volném čase vystupovat jako sólový komik.
8. Stát se fantastickou učitelkou!

Velkým motivátorem k uskutečnění „zadaných“ úkolů je i to, že při každém splnění dostane Brett obálku. Dopis, který dopředu napsala maminka a který ji má posunout dál. Předává jí je vždy zmíněný právník, který se tak stavá dalším sledovaným hrdinou příběhu. Neočekávejte očekávané. Na scéně se totiž objevuje ještě několik dalších mužů, které mladé hrdince zamotají hlavu.

V příběhu můžeme sledovat velice příjemný posun životních cílů a priorit mladého člověka, který najednou přichází o téměř veškeré finance a musí se tak postavit na své nohy. Díky tomu, že se Brett zaměřuje hlavně na svá přání, přichází jí štěstí naproti. Nachází své vysněné povolání, seznamuje se s těmi pravými lidmi a dělá to, co jí baví a naplňuje. Proto je i tato kniha tolik čtivá. Nenápadně nás motivuje k tomu, abychom si šli zatím, co ve skrytu duše chceme a nedělali vše proto, že to chce nebo snad očekává někdo jiný.

Dílo musím  přirovnat k jiné, hodně podobné knize. Je jí PS: I Love you od Cecilie Ahern. Její fanoušci si tuto knihu určitě oblíbí.

Jediným nedostatkem této knihy je snad až příliš rychle vyřešený a utnut ý závěr. Vztah matky s dcerou a následné dědictví si musíte hold vymyslet a vysnít po svém.

Těšila jsem se, že si u knihy odpočinu a stalo se. Byla mi příjemným společníkem, který mě nabil pozitivem.

Autorka recenze: Kristýna Bednářová
www.safienka.webnode.cz

Snadné to není. Byla pro ni vším. Jenže pak přijde ještě jedna rána, a to poslední vůle, ve které se překvapivě nestává ředitelkou firmy a ani nedostává žádné peněžní dědictví, ale pouze seznam svých náctiletých přání, které má do roka splnit, aby mohla nějaké ty finance získat.

Mít dítě, možná dvě; pořídit si psa, pomáhat chudým lidem, zamilovat se,…To je jen malý výčet přáních, po kterých dříve toužila, ale nedokázala je splnit. Ani teď se do toho nehrne, ačkoliv je vyhozena z práce, a její přítel – právník Andrew – jí nikterak není oporou, kterou by tak chtěla. Opravdu by měla hledat náhradu? Umí srdce ještě milovat?

„Jsi dárek, který nepřestává rozdávat radost.“

Pustí se tedy do plnění životních cílů. Žádný nejde snadno, ale každý jí přinese něco, o čem si myslela, že už nepřijde, ale zároveň i tím ztrácí něco ze svého současného já. Dokáže navázat opětovný vztah s Carrie, se kterou se už léta nebaví díky její orientaci? Co se dočte v matčině v deníku tak zásadního? A vypořádá se s povoláním učitelky?

*

Máma měla pravdu. Svoje pravé já jsem úzkostlivě skrývala. Zradila jsem své sny a přetavila se v ten typ ženy, jakou si přál Andrew – nekonvenční, nekomplikovanou, bez závazků a hypoték.
Ohlédnu se po svém spícím příteli. Proč jsem se vzdala života, který jsem kdysi představovala? Měla snad moje maminka pravdu? Snažím se získat Andrewovo uznání stejným způsobem, jakým jsem to neúspěšně zkoušela u táty? Ne, to je směšná představa. Už před lety jsem se rozhodla, že tátovo uznání pro mě nic neznamená. Jenže, a přiznávám si to strašně nerada, je tu jiný důvod, mnohem méně ušlechtilý…
Bojím se, že Andrewa ztratím. Zní to sice slabošsky a zbaběle, ale nechci zůstat sama. Odchod od Andrewa by v téhle životní etapě znamenal obrovský risk. Jistě, mohla bych se seznámit s někým jiným, ale ve čtyřiatřiceti je nový začátek víc než nejistý – jako bych svoje životní úspory přesunula z bezpečného spořicího účtu na burzu nebo do riskantního investičního fondu. Pravda, můžu dosáhnout obrovského zisku, ale případná ztráta by mě mohla totálně zničit. Všechno, pro co jsem dřela, by zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku, a já bych mohla skončit na mizině.

*

Stačí jeden zapomenutý list přání z dětství a hned je z toho námět na knihu, která stojí za přečtení. Autorka vypráví ve své prvotině příběh v ich formě, takže se s ní brzy ztotožníte a nezáleží na tom, jestli jste žena nebo muž. Zajímavě pojaté vyprávění a posun hlavní hrdinky ve svých pocitech a cílech, které trochu předvídá její matka, která s ní po své smrti komunikuje prostřednictvím dopisů. Určitě i vy jste měli nějaké své cíle, ale byli jste je schopni naplnit?

Autor recenze: Josef Němec

Brett Bohlingerová takový seznam také kdysi měla. Ve čtrnácti letech si sepsala na papír všechno, co by jednou chtěla. Přála si hezký dům, pořídit si psa a koně, zalyžovat si v Alpách, zamilovat se a mít děti nebo vystupovat jako sólový komik. Měla dvacet přání. Některá si splnila, na jiná postupem let zapomněla.

Nyní ve 34 letech tento starý kousek papíru dostala jako dědictví po své mamince, která zemřela na rakovinu. Překvapení je to ale dvojité. Tím prvním je existence samotného papírku, protože Brett ho kdysi vyhodila a netušila, že maminka ho po 20 let uchovávala. Druhým, a mnohem větším překvapením je, že Brett byla matkou v podstatě vyděděna. A přitom si byly obě tolik blízké.

Brett měla převzít po matce akcie i ředitelský post v rodinné kosmetické firmě a místo toho dostala padáka. Podle poslední vůle dostane své dědictví jenom tehdy, pokud si splní posledních deset přání ze seznamu, která prozatím nestihla.

Brett je z nové situace více než zmatená. Jednak prožívá smutek ze ztráty nejbližší osoby svého života, a jednak pociťuje vztek. Nechápe, proč ji to matka udělala. S pomocí advokáta Brada Midara se přesto pouští do plnění přání a za každý splněný bod od něj dostává obálku s dopisem od matky.

Čím více "úkolů" ze seznamu je splněno a dopisů otevřeno, tím více si Brett uvědomuje, že ji to nejen baví, ale že začíná žít skutečně svůj vlastní život. Život po jakém toužila, než se začala podřizovat okolnímu světu, než sny druhých začala považovat za vlastní...

Musím říct, že Seznam tajných přání mě moc překvapil. Knihy z kolonky "oddechová četba" či "ženské romány" se v mnoha případech nevyhnou podobné šabloně, velké předvídatelnosti, a tak dál. Však to známe. Proto o to víc překvapí a opravdu potěší, když se objeví kniha, která je jiná.

Seznam tajných přání má nejen sympatické hrdiny, spoustu humoru, rychlý spád děje a příjemnou vypravěčskou formu, ale především krásnou hlavní myšlenku. Žijeme skutečně ten život, jaký jsme si přáli? Neztratili jsme se sami sobě během let víc, než si přiznáváme? Nebyly všechny ty zdánlivě splněné sny vlastně přáním někoho jiného, jenom my jsme je převzali za vlastní?

Přání se zprvu zdají být vcelku bizardní, ale je to jen první dojem. Všechna najdou racionální uskutečnění. Když nahlédneme do seznamu, tak třeba takový kůň nebude ustájený v centra Chicaga, ale Brett pro něj najde smysluplné uplatnění. Nebo 19. položka na seznamu - mít hezký vztah s tátou. I ta se vyplní, i když otec je už 7 let po smrti. Celá kniha je tak trochu hádankou, jedno přání je vodítkem k několika dalším.

Brett nakonec zjistí, že ji maminka odkázala to nejlepší, co mohla. Protože každý splněný sen, i ten nejbláznivější, nás dělá sebevědomějšími, odvážnějšími a především šťastnějšími.

Prvotina Lori Nelson Spielmanové je úžasně milá a laskavá kniha, která rozesměje, dojme i donutí přemýšlet. Je takovým příjemným pohlazením pro duši a já nemohu jinak, než vřele doporučit.

Autorka recenze: Eva Šamánková